Domů
3.05.2008
Mýty ministerstva zdravotnictví
Za Občanské sdružení na ochranu pacientů jsem se zúčastnila diskuse v pořadu ČT Otázky Václava Moravce – k privatizaci zdravotních pojišťoven. Protože času na výměnu názorů s náměstkem ministra zdravotnictví bylo málo, uvádím některé doplňující informace.Mýty náměstka Hroboně
Náměstek ministra Julínka dr. Hroboň nás vyzývá, abychom reformě zdravotnictví věřili, přitom ale není schopen předložit skutečně pravdivé věcné argumenty (pomineme-li klišé typu „jedině soukromník se dobře stará o majetek") na podporu svých slov. Odpůrci záměrů privatizovat pojišťovny a velké nemocnice či spoluúčasti pacientů údajně podléhají „mýtům". Kritici ovšem mají zcela věcné protiargumenty:
- Provozování veřejného zdravotního pojištění výlučně komerčními společnostmi není dlouhodobě vyzkoušeno nikde na světě, jakékoli dílčí pokusy spadající do rozvojového světa rychle zkrachovaly. Nizozemí jeden z takových pokusů (avšak u nás je prezentován zkresleně) teprve odstartovalo a západní ekonomové reformu tohoto státu označují za chybu, která přinesla občanům pouhé zdražení zdravotní péče a žádné výhody.
- V Evropě převažuje naprostá spokojenost s veřejnoprávními pojišťovnami (v zemích, jež je zavedly), které jsou spolehlivými výkonnými institucemi, pokud jsou spravovány podle důkladných zákonů. Právě nyní se například Německo raduje z toho, že jejich veřejnoprávní pojišťovny za loňský rok dosáhly zisku kolem dvou miliard eur (navíc mají ve svých rezervách kolem tří miliard eur). Tento zisk pramení z redukce nadbytečných nemocnic, z trvalé regulace sítě smluvních lékařů, z tvorby léčebných standardů, z dobré organizace péče tak, aby na sebe vhodně navazovala atd. Úspory jsou využívány na další snižování sazby pojistného, zkvalitňování péče, rozšiřování počtu léčiv hrazených pojišťovnami aj. Podobně dobrý výsledek má Rakousko, které v podstatě každý rok hospodaří se zdravotním a nemocenským pojištěním vyrovnaně, za existence vysoce efektivních veřejnoprávních pojišťoven, které jsou v rukou pojištěnců a zaměstnavatelů, bez přímého vlivu státu, bez jakékoli konkurence.
- Z dat shromažďovaných mezinárodními organizacemi po desítky let jednoznačně vyplývá, že zdravotnictví v právně civilizovaných zemích s humánními ohledy vůči nemocným a s bezkorupčním hospodařením s veřejnými prostředky stále více inklinuje k posilování role veřejnoprávních a neziskových institucí (jak u pojišťoven, tak nemocnic, přičemž větší počet zemí dává přednost systému národní zdravotní služby, tzn. s naprostým vyloučením konkurence ve správě veřejných prostředků určených na zdraví).
- Státní akciovky v oblasti veřejného pojištění se nezakládají v žádné právně vyspělejší zemi, protože jde o naprostý právní i ekonomický nesmysl. Smysl by to mělo jedině tehdy, pokud by soukromé subjekty přinášely do systému dodatečné soukromé peníze, jenže to by šlo o dvojí nepřípustné zdanění. Přivádět do systému správy veřejných prostředků soukromé subjekty za tím účelem, aby část peněz odčerpávaly na svůj soukromý zisk a aby se takto obohacovali i státní úředníci v orgánech pojišťoven, to by v normální zemi bylo označeno za trestnou činnost.
- Komerční pojišťovna by v oblasti veřejného pojištění směla dělat jen to, co by jí uložil zákon, takže není třeba měnit právní formu zdravotních pojišťoven, stačí jen doplnit stávající zákony o další povinnosti vedení těchto institucí a podle západního vzoru zavázat členy jejich správních a dozorčích rad k finančnímu ručení , pokud by pojištěncům a zaměstnavatelům chybným chováním způsobili škody. Komerční pojišťovně by však nešlo úplně zakázat různé podnikatelské aktivity, které by soukromníky zajímaly daleko více než provozování „nudného" veřejného pojištění a odváděly by jejich pozornost k něčemu zcela jinému než je kvalita a dostupnost zdravotní péče. Střetávání veřejných a komerčních aktivit pod jednou střechou znamená vždy vysoké riziko nekontrolovatelného přelévání peněz, resp. čerpání veřejných prostředků na byznys činnosti a dluhy. Je to jeden z důvodů, proč většina států komerční pojišťovny z oblasti veřejného pojištění zcela vyloučila. Úřad pro dohled nad pojišťovnami by vše neuhlídal, protože ani například Švýcarsko, kde profesionální auditoři kontrolují každé dva měsíce každou pojišťovnu, nedokáže včas zabránit nedostatkům (každý rok se teprve se zpožděním přijde na to, že vedení některé z pojišťoven neplnilo přesně předpisy). Julínkem a Hroboněm chystaný úřad by ve skutečnosti znamenal jen zbytečné zdražení celého systému (u veřejnoprávních pojišťoven dokážou zajistit řádnou kontrolu všude ve světě ministerstva zdravotnictví a financí, bez zvláštních režijních nákladů).
- Stoprocentní přerozdělování pojistného ještě v žádné zemi nevyřešilo dostatečně problémy s chudšími a nemocnějšími skupinami pacientů. V každé zemi se toto přerozdělování donekonečna průběžně nově upravuje, avšak stačí, když se během roku změní například ceny léků a zdravotnických materiálů, a má to negativní dopad na některé pojišťovny s vyšší kumulací určitých pacientů. Tyto problémy pomáhá odstraňovat jedině maximální solidarita mezi pojišťovnami, bez konkurenčního prostředí (u komerčních pojišťoven by vždy docházelo k různým skrytým formám diskriminace nemocnějších a chudších občanů).
- Veřejnoprávní systém je natolik úsporný co do režijních nákladů, že jednotlivé pojišťovny mohou mít nízké rezervy, zato komerční společnosti, které nemohou mít oprávnění žádat případně stát o finanční pomoc, musejí mít povinně daleko vyšší rezervy – i tyto prostředky by chyběly v systému zdravotní péče. K tomu se přidává fakt, že veřejnoprávní pojišťovny musejí veškerý zisk vracet zpět do zdravotnictví (nebo snižovat sazbu pojistného), zatímco soukromé subjekty smějí požadovat vyšší soukromý zisk a musejí věnovat mnoho peněz na reklamu i na konkurenční boj (v podobě různých pochybných „požitků" pro pojištěnce, ale i pokud jde o získávání přízně poskytovatelů péče apod.). V USA odborníci spočetli, že u soukromých pojišťoven se kolem čtyřiceti procent z vybraných peněz ztrácí mimo oblast potřebné zdravotní péče.
- Není pravda, že veřejnoprávní pojišťovny „nejsou ničí", tyto instituce všude na světě patří pojištěncům a zaměstnavatelům s tím, že smějí své peníze přímo kontrolovat, smějí prověřit preventivně každou fakturu apod. U soukromníka nejde dělat preventivní kontrolu na sto procent, vždy tu zůstává určitý prostor soukromí podnikatele, teprve při závažném podezření na trestnou činnost a až se souhlasem soudu lze provést důkladnější kontrolu, avšak zpravidla už je na nápravu pozdě (viník může být potrestán, ale dojde k nenávratné ztrátě peněz či škodám na zdraví).
- U veřejnoprávních pojišťoven (podobně u veřejných nemocnic) lze v podstatě ze dne na den uložit úkoly ve veřejném zájmu, vymoci jejich plnění, například i za cenu okamžitého odvolání ředitele z funkce či uplatnění nucené správy bez prodlevy. U komerčních společností se musí čekat na dohodu státu s nimi, případně se musí čekat na zpřesnění zákona či na rozhodnutí soudu, ovšem komerční subjekt má vždy větší šanci uhájit si soudně větší díl svobody na úkor zájmů veřejnosti.
- Mezinárodní statistiky jednoznačně prokazují, že poplatky pacientů v žádné zemi trvale nesnížily náklady na zdravotnictví – například při valorizaci spoluúčasti ve Švýcarsku či Francii došlo k další expanzi celkových nákladů a dluhy pojišťoven ani nemocnic nezmizely. Teprve při výraznější redukci počtu nadbytečných lůžek, při striktní regulaci otvírání nových ordinací, při ověřování nákladů výrobců léčiv a zdravotnické techniky se v hospodaření s pojistným objevil pozitivní trend. Pozor však na prezentaci statistik, které jsou úředníky ministerstva zdravotnictví zneužívány. Je třeba vědět, zda se mluví o povinných či dobrovolných platbách pacientů (u nás se tato čísla často směšují), zda v dané zemi existuje veřejnoprávní systém bez poplatků a vedle něho soukromý systém s poplatky, zda do statistiky o kontaktech mezi lékařem a pacientem zahrnujeme či nezahrnujeme kontakty v ambulancích nemocnic či v domácnostech pacientů, zda sčítáme či nikoli dospělé a dětské pacienty apod.
Mýtů prezentuje náměstek Hroboň mnohem více, všechny jdou vyvrátit. Zastavme se však u jednoho klíčového prvku jím podporované „reformy", u otázky, proč se státní úředníci za každou cenu chtějí úzce propojovat v orgánech pojišťoven s podnikatelským světem? Příliš „přátelské" vazby mezi podnikateli a státními úředníky oslabí vrchní státní kontrolu. Úředník Jan Vopička, pokud pochybí ve vedení pojišťovny, zcela určitě tuto chybu neobjeví a nenapraví v roli vrchního státního kontrolora, naopak se mu dostane protekční shovívavosti u nově vytvořeného kontrolního úřadu (nezávislejší kontrolní úředníci z MZ a MF budou prakticky bezmocní). U komerční pojišťovny se státním úředníkům dostane vyšších odměn, než mají dnes (zatímco u veřejnoprávních pojišťoven lze limitovat výdělky vedoucích pracovníků podle platů veřejných úředníků, v komerčních společnostech se limit rozvolní). I když komerční pojišťovna zkrachuje, vedoucí pracovníci a členové jejích orgánů už „budou za vodou", budou mít z málo limitovaných příjmů do budoucna naspořeno, na rozdíl od daňových poplatníků, kteří budou muset dluhy saturovat ze svého.
Bude dokonale zastřena konkrétní odpovědnost za škody způsobené pojištěncům a zaměstnavatelům: stát bude v případě problémů poukazovat na selhání soukromých manažerů, ti zase budou poukazovat na to, že stát je moc svazuje, a nakonec se pouze rozšíří spoluúčast pacientů. Proto nechme dnešní VZP veřejnoprávní institucí a přizpůsobme zákon o ní předpisům Rakouska či SRN, nebudeme mít pak horší pojištění a zdravotnictví než zmíněné země, které jsou na špičce kvality a dostupnosti a hospodaří stabilně zhruba sto let. Ostatní zdravotní pojišťovny můžeme klidně do měsíce zrušit, protože jsou v porovnání se zahraničím systémově nadbytečné (Pobaltí, Maďarsko, Polsko i další státy si vystačí jen s jednou veřejnoprávní pojišťovnou s krajskými pobočkami). Není třeba zákonem rozšiřovat počet komerčních pojišťoven, vždyť v ČR jich máme dostatek – ty ať se věnují jako dosud dobrovolnému komerčnímu připojišťování. Ostatně, pokud by část komerčních pojišťoven nesměla provozovat veřejné pojištění, pak by šlo o nekalou konkurenci mezi „starými" a „novými" komerčními společnostmi tohoto typu (část těchto pojišťoven by znala dokonale zdravotní stav občanů, takže by podle toho odvíjela výnosnější projekty v oblasti jiných druhů pojištění než ta druhá část pojišťoven, ostatně myslím, že bychom porušovali evropské předpisy k této oblasti).
Vladimíra Bošková
Předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů
Komentáře
Projde ODS i tenhle podraz? (Pohranicnik bloguje - Mail - WWW)
Opravdu to takhle chcete ?
http://pohranicnik.bloguje.cz...php
Pokud reforma projde, začnou zákony platit již od příštího roku a radikálně to změní životy lidí v ČR.
A jejda (k - Mail - WWW)
Zajímavé je, že lidi, před dv+ma roky halasně reformě tleskali, dnes jí odsuzují. nechápu proč. Jestliže jsem něco volil, pak jsem byl přesvědčen o správnosti. najednou všichni otáčejí. Že by měli tehdy zaslepené oči?
Píši hlavně o blogerech z bloguje.
Přidání komentáře...